Úzkokolejná tramvaj na rozchodu 1000 mm byla zprovozněna jako poslední ze všech severočeských města, a to 7.srpna 1901. Prvním 12.9 km dlouhým úsekem byla trať z Mostu přes Kopisty, Růžodol, Lipětín, Dolní Litvínov, Chudeřín a Hamr do Janova. Trať spojující města, mezi nimiž ležely hnědouhelné doly a později velké chemické závody, byla rozdělena na 10 tarifních pásem s jízdným od 10 do 50 rakouských haléřů. Provoz zahajovalo 8 řádně vyzdobených elektrických vozů o šesti oknech na každé straně, se střešní nástavbou a tehdy ještě s otevřenými plošinami. Už od dubna roku 1903 započala rovněž převrava nákladů, která zazanamenala období své největší slávy v letech 1917-1955. Zrušena byla úplně až v roce 1958. 12.prosince 1917 byl zahájen provoz malodráhy v úseku Most, spořitelna – Čepirožská výšina o délce 3.1 km. 21.dubna 1930 byla tramvajová doprava doplněna první autobusovou linkou a od 6.prosince 1946 dokonce litvínovskými trolejbusy. Dne 29.října 1949 vyjely tramvaje na novou, 1.4 km dlouhou elektrickou dráhu do Osady „Zdař Bůh!“ Zároveň došlo k otevření nové konečné stanice u nádraží ve starém Mostě. Toho roku dosáhla síť malodráhy počtu 5 linek, jejichž délka činila dohromady 22.4 km. Od května 1952 začaly meziměstskou dopravu zabezpečovat rovněž trolejbusy. Celá mostecká oblast měla odedávna průmyslový a důlní charakter. V souvislosti s postupující těžbou uhlí bylo rozhodnuto o likvidaci starého Mostu i s původní elektrickou dráhou a výstavbě města zcela nového, ve kterém měla nést rozhodující úlohu opět tramvaj, tentokrát však na normálním rozchodu 1435 mm. Stalo se tak 1.dubna 1957, kdy nové čtyřnápravové vozy typu T1 zahájili provoz na prvním, více než čtyřkilometrovém rychlodrážním úseku od nádražní v Litvínově k chemickým závodům. Během následujících dvou let byla trať prodloužena na obratiště Litvínov, Citadela, v opačném směru pak do Mostu, Kopistské ulice. Současně probíhalo omezování dožívající úzkorozchodné malodráhy a trolejbusů. Konec ledna 1959 znamenal rovněž konec trolejbusové dopravy. Malodráha přečkala ještě počátek nového desetiletí, aby 24.března 1961 ukončila po šedesáti letech svůj provoz na poslední lince č.2 z mosteckého nádraží na sídliště Podžatecká. V polovině prosince 1961 dosáhla rychlodráha definitivně nového Mostu. Délka celé meziměstské trati z Litvínova do Velebudic v Mostě činila 16.6 km. Těžba hnědého uhlí se dotkla i nově budované tramvajové síti, jejíž starší úseky z období let 1957-1958 bylo nutno překládat. Od září 1975 byla uvedena do provozu první etapa přestupního terminálu u mosteckého nádraží a 5.května 1978 vyjely tramvaje na nový mostecký koridor vybudovaný pod Hněvínem o délce 4.7 km. V letech 1979-1986 probíhala rozsáhlá rekonstrukce všech rychlodrážních tratí, v rámci které došlo roku 1981 k prodloužení trati v Mostě, Velebudicích o necelé dva kilometry do průmyslového areálu. Již řadu let je mezi Mostem a Litvínovem zavedeno pět tramvajových linek, na kterých je možno se setkat kromě vozů typu T3 také se dvěma nízkopodlažními tramvajemi „Astra“ z plzeňské Škodovky. Nutno dodat, že roku 2002 došlo ke změně názvu konečné stanice v Mostě, Velebudicích za Velebudice, Interspar:
1 Velebudice, Interspar – Chemopetrol – Litvínov, Citadela
2 Velebudice, Interspar – Most, nádraží
3 Most, nádraží – Chemopetrol – Litvínov, Citadela
4 Most, DP – Chemopetrol – Litvínov, Citadela
7 Most, DP – Chemopetrol – Litvínov, poliklinika

Zpracoval: Roman Srp, 2006
prameny:
100 let MHD v Ústí nad Labem (DP ÚnL, 1999)
Městská doprava (Wolf, 3/96)