ČESKÉ NEZÁVISLÉ DOPRAVNÍ SDRUŽENÍ
WWW.CNDS.CZ

Mediální servis ...

Zprávy z novin, elektronických médií, oficiálních tiskových zpráv týkajících se dopravy na teplicku. Nemůžeme být všude, ale umíme pro Vás informace hledat.
Zaujalo nás v tisku, aneb věčný spor o pravidlech při cestování v MHD
(3.03.2007, zdroj Teplický deník)
Řidič versus cestující, rychlíková jízda v trolejbusech

Teplice - Zlomenina krčku ramenního. Takovou "radost" si přivodila Libuše K. při cestování trolejbusem č. 165, linkou č. 7 z Řetenic do Alejní, kde chtěla vystoupit. "Seděly jsme s přítelkyní na sedadlech pro zdravotně postižené. Řidič ve stanici nezastavil, tak jsme se zvedly a jak prudce zabrzdil, upadla jsem po směru jízdy. To křupnutí a bolest mi projely až do mozku," dodává zdravotně postižená důchodkyně.
Zlomenina jí řádně zkomplikovala život. Jako diabetička si musí dvakrát denně píchat insulín. Přitom levou ruku má trvale méně hybnou a teď i pravou po úrazu zafixovanou. Naštěstí má rodinu a přátele ze Svazu postižených civilizačními chorobami (SPCCH), jehož je předsedkyní.

Řidič údajně předpisy neporušil
Božena H. z Teplic cestovala v tutéž dobu stejným trolejbusem. Její svědeckou výpověď poskytl teplickému deníku vedoucí odboru MHD Dopravního podniku Teplice Ota Šnajdr. Tvrdí se v ní, že řidič Karel S. do stanice Alejní zajel, zastavil a jelikož nikdo nevystupoval, rozjel se. "Asi po třech metrech se dvě ženy zvedly a jedna z nich upadla na opěradlo sedadla a na zem," popisuje svědkyně průběh nehody, při níž paní Libuše utrpěla úraz. Postižená sama přiznává, že řidič vstal od volantu, zeptal se, co se jí stalo a když mu odpověděla, že ji bolí rameno a je jí špatně, volal linku 155. Sanitka přijela vzápětí.

Řidiči MHD prý jezdí jako rychlíky
"Trolejbusy i autobusy MHD jezdí rychlíkovým způsobem. Když nikdo nestojí u dveří, jede se dál, bez ohledu na to, že nejde o stanici na znamení. Požadujeme ohleduplnější cestování nebo zvláště u sedadel pro zdravotně postižené dostupné tlačítko avizující vystupování," píše se ve stížnosti řediteli Dopravního podniku Teplice, kterou podepsalo 67 členů SPCCH. Upozorňují, že ne každý vlastník průkazu ZTP má viditelné francouzské hole. "Někdo má postižení horních končetin, nemůže se držet, nemá hole, ale má problémy," dodává Kadeřábková.

Jak je to s kaselskými obrubníky
Stížnost obsahuje i zmínku o kaselských obrubnících, kterými jsou chodníky vybavené právě kvůli pohodlnému nastupování do vozů MHD. "Řidiči staví půl metru až metr od nich, což nevyhovuje ani mladší generaci," konstatuje Anna Franclová. Podle řidiče MHD Jaroslava Šímy, pokud technicky nelze najet co nejblíž k obrubníku, je lepší zastavit dál od něj. "Jakmile nechám škvíru třicet centimetrů, hrozí, že si cestující zlomí nohu."
Eva Stieberová
Komentář
(autor: Jan Maxa)
Důchodci v MHD, aneb vydáme se směrem nadřazení nad ostatní cestující či dodržování pravidel ?

Tradiční střet generací ? Ne, jen zhodnocení již obehrané přesto nestárnoucí písničky o dodržování pravidel chování při cestování v MHD.
"Část IV. článek 13. písmeno e) chovat se při nástupu do vozidla, po dobu přepravy a při výstupu tak, aby neohrozil svou bezpečnost, bezpečnost jiných osob a bezpečnost a plynulost městské hromadné dopravy"
Srozumitelně a jasně zní výše uvedený výňatek ze Smluvních přepravních podmínek, který postižená důchodkyně podle svědectví evidentně porušila a řidič může být rád, že se v tomto případě svědek skutečně našel, protože podle reakcí a "kolektivní stížnosti" svazu jehož je předsedkyní by mu možná hrozil trest, ze kterého by jen těžko vyváznul.

Tím se však dostáváme k jádru problému, který již tradičně ukazuje na vinu dopravce a jeho zaměstnanců nikoliv však na chování skupiny cestujících, kteří projevují určitý pocit nadřazenosti nejen vůči pravidlům přepravy, ale též ke směru k ostatním cestujícím. Nejen v Teplicích, ale prakticky v každém městě narazíme na nešvary typu "já jsem důchodce cestující za nákupy tak potřebuji dvě sedadla, já nesnáším cestu po zadu a tak vypadni na jiné místo, ten drzý řidič mě mezi dveřma ani nenechá dokecat s kolegou důchodcem story o seřvání pokladní v supermarketu a chce odjet" a tak se dá pokračovat dále až po story, kdy se důchodce oboří na řidiče, že jede špatnou trasou, protože on bydlí jinde.

Každý se jednou staneme důchodcem (pokud nám to důchodová reforma vůbec umožní) a budeme také potřebovat v zachování aktivního životního stylu jistá privilegia. Budiž nám však výše uvedený příklad výstrahou jak se nemáme v dopravním prostředku chovat. Hlavní aktérka případu je jak píše aktivní důchodkyní a jistě je tedy v obraze, že má možnost využít jako osoba s omezenou pohyblivostí k výstupu všechny dveře a v případě starších vozů by se tak vyhnula absenci tlačítek pro "postižené" protože by ji řidič včas zaregistroval. V tomto případě však cestovala nízkopodlažním trolejbusem 24Tr, který tlačítka již tyčích dostupná má .... jenže k čemu je to platné, když si musí nejprve "dodrbat" se spolujezdcem v očekávání, že řidič je jasnovidec, který má na starosti jen pohyb cestujících uvnitř vozu (navíc je tu již zmíněný přepravní řád)

Sdružení zdravotně postižených si stěžovalo vedení DP a uvedlo konkrétní připomínky. Nabízí se tedy hned několik možností řešení:
- ve starších vozech instalace tlačítka ze stropu či nadveřního panelu na tyče, což se však týká hlavně trolejbusů, neboť u autobusů se již několik let takto instalují
- zavedení poptávkového otevírání dveří, kdy si cestující otevře sám ty dveře, kterými vystupuje.
- zavedení povinného znamení k řidiči, že chci vystupovat (hojně užívaný systém v zahraničí, nebo také k vidění v MHD v Jablonci nad Nisou)
- zavedení povinnosti řidiče stavět na všeh zastávkách ... čistě preventivně
U posledního bodu je však nutno podotknout, že se jedná o tu nejhorší možnou variantu, protože v poslední době se množí stížnosti právě na zdlouhavé cestování, což toto úroveň prokazatelně nezvedlo. Že trendy jdou v této oblasti jiným směrem dokazuje MHD v Praze, kde se počet zastávek na znamení zvyšuje a to jak z důvodu plynulosti a k ohledu obyvatel žijících poblíž zastávek tak i z ekonomického hlediska, neboť časté zastavování zvyšuje nezanedbatelně náklady.

Nechme se tedy překvapit zda ze stížnosti SPCCH nějaký výsledek bude. Doufejme, že pokud ano tak ku prospěchu všech cestujících a ne jen vyhrazené skupině. Přeci jen ohleduplnost by k sobě měli cestující mít navzájem a naše společnost tuto vlastnost zatím ještě stále trochu postrádá.
::Úvod ::Redakce ::Kontakt