Vzpomínky pamětníků na ústecký tramvajový provoz
Upozornění
Následující text nebyl redakčně upravován.
Jakékoliv šíření a kopírování tohoto textu pouze se souhlasem autora
Vlečky v UL
Chabařovice - ukončení trati na křižovatce u kostela.
Před kostelem byla výhybna pro změnu jízdy soupravy motorového a vlečného vozu pro směr do Ústí n.L. Za výhybnou trať
obloukem směřovala doleva při chodníku do Nádražní ulice směřující ke starému nádraží, k ocelárně, do Vyklic atd.. Zde byly
přechodně odkládány vlečné vozy v tzv. sedlové době provozu. Dnes nevím, zda to bylo 50 nebo 100 metrů tratě v Nádražní
ulici. Mohl to být i užívaný zbytek vlečky do dolu Milada, údajně zrušené v roce 1957.
Nákladní vlečka za Hrbovicemi.
Existovalo kolejové odbočení od tramvajové trati do Chabařovic přilehlé vlevo u silnice č. 253. Bylo to někde na vrcholu
stoupání silnice z Hrbovic do Chabařovic (dnes někde u zastávky autobusů Ravel). Odbočka křížila silnici a vedla k nějakému
objektu v rámci dolu vpravo od silnice. Majitelé uhelných dolů kolem Chabařovic měli koncesi na rozvoz uhlí do kotelen i
pouliční prodej uhlí v rozsahu až do přístavu v Neštěmicích. Tímto uhelným faktorem byl silně ovlivněn provoz tratě č.7.
V poslední fázi provozu tramvajová vlečka byla používána již jen pro odvoz odpadu z města i škváry z městské elektrárny na
Špitálském náměstí. Nákladní provoz v padesátých letech byl zajišťován výklopnými nákladními vozy taženými pracovními vozy
DP. Kdy projela opravdu poslední tramvaj s nákladem neumím říci, jelikož koleje či trolej obvykle vydržely na svém místě
ještě mnoho let po ukončení oficiálního provozu.
Na hranici Chabařovic silnici včetně tramvajové trati překračovala důlní úzkokolejná trať, jelikož povrchové dolování uhlí
bylo po obou stranách silnice. Vlevo od silnice. bylo depo parních lokomotiv provozované zcela určitě ještě v roce 1966.
Nákladní tramvajová vlečka vedoucí k překladišti na nádraží Ústí n.L. západ.
Jsem názoru, že to mohla být jen projektantská úvaha. Když si uvědomíme jaké bylo stoupání od vyústění z Malé Hradební k
překladišti na nádraží, tak velice pohodlně mohla být provozována vlečka zcela v rovině od křižovatky (km 0) u hlavní pošty
Janovou ulicí vedoucí k tomuto nádražnímu objektu, případně odbočkou z Tovární ulice.
A ještě jedna vlečka
byla na západním nádraží naproti bývalé sklárně jako provizorní rozebiratelné propojení čelní železniční rampy k tramvajovým
kolejím ve směru do centra něco jako dnešní tzv. Californian výhybka. Zde z přistaveného vagónu s kusem kolejí tramvaje do
Ústí n.L. přicházely, bohužel, i definitivně odcházely.
Václav Šimůnek