Jako účastník jízd tramvají do Telnice a pamětník letních vlečných vozů na Klíši, bych chtěl se zde rozdělit s vámi o poznatky k historii městské dopravy. Pokračování zde...

Na videokazetě či DVD, vyšlé v roce 2005 k šedesátému výročí spojeneckého náletu na Ústí nad Labem, vzpomíná pan Herbert Hanke na události krátce po spojeneckém náletu v dubnu 1945 mimo jiné takto:

„Domluvili jsme se s dědou, pokud to jenom bude trošku možné, že se prostě do města podíváme. Nemůžu teď samozřejmě už po tolika letech říct, za jak dlouho to bylo. Bylo to ale ještě ten den a k našemu překvapení jezdily elektriky do města – z Bukova. Takže jsme potom teda šli, šli jsme tady na stanici Beethovenova. I tenkrát se jmenovala Beethoven Strasse, a jeli jsme do města. Elektrika jela k Hraničáři, což je teda s podivem - poměrně krátce po náletu, o tom přemýšlím do dneška, že to měly nějak ty různý trasy zřejmě rozdělený a že to napájení …, protože v prostředku města ty troleje a tratě byly samozřejmě poškozené. Vystoupili jsme u Hraničáře, šli jsme Masaryčkou dolů, někam k Lidickému náměstí …“ - a zde pokračují vzpomínky, které se již ale nevztahují k našemu tématu. Pro nás ale jistě zajímavý doklad na skutečnost, která se v tramvajové historii našeho města odehrála před mnoha desetiletími.

Projíždějící tramvaje ústeckými ulicemi jsou vzpomínkou na dětství. Jejich cinkot a skřípot v zatáčkách na Klíši mi ještě zní v uších. Jízdy tramvají představovaly někdy pořádné celodenní výlety. Například na Telnici nebo do Chabařovic. Nezapomenutelné zážitky jsou spojeny s cestou na koupaliště v Brné. Vybaveni vším potřebným jsme ráno nastoupili do tramvaje č.8 na Klíši a jeli do města. U divadla jsme po krátkém čekání přestoupili na tramvaj č.6 směrem na Vaňov. Cestou podle Labe jsme vyhlíželi hrad Střekov, na který byl krásný pohled při čekání na tramvaj jedoucí od Vaňova. U zdymadel se tramvaje míjeli na jednokolejné trati. Ve Vaňově jsme vystoupili u restaurace Kotva. Tady jsem nastoupili na loď, která nás dovezla na druhý břeh Labe. Tam jsme ještě pokračovali pěšky ke koupališti. Domů nás čekala celá cesta obráceně ještě jednou. A právě tramvaje v ní hrály hlavní roli.

Na snímku je asi moje teta, a fotil to buďto tedy můj strýc nebo můj otec, byli v té době na výletě po vlastech Českých. Jisté je, že můj strýc si vlastnoručně lil skleněné desky, rozměr desky je 9x12. Počítám že tento výlet uskutečnili v letech 1933 nebo 1935.
Pozn. redakce Jedná se o konečnou Krásné Březno. Zastávka vlevo dnes ve stejném místě slouží trolejbusům směr Neštěmice a jako výstupní pro linku č. 5. Objekt vpravo je dnes cukrárna, v pozadí lze vidět areál dnešního lihovaru, tak jak ho už dnes neznáme.

Krátce úvodem: Jsem ročník 1954. Během roku 1957 jsme se přestěhovali do Ústí nad Labem na Klíši do veliké vily v ulici „Lesní cesta“ po odsunutém nacistovi. Vila se tyčí viditelně na svahu nad čtvrtí Klíše (nad dřívějším slepeckým ústavem Karko – nevím zda dnes a pod jakým názvem existuje) nad sídlištěm tzv.“finských“ domků. Zde jsme bydleli do konce srpna roku 1965,než jsme se v září 1965 přestěhovali do Pardubic.A nyní několik mých vzpomínek na ústecké tramvaje z této doby. Pokračování zde...

Rodiče mé mámy s ní přišli do Ústí v roce 1946. Bydleli na "Rudé armádě" (Bethovenova) a babička vzpomínala, jak děda vyskakoval za jízdy z tramvaje s mámou v podpaží v zatáčce poblíž domu, kde bydleli - zastávka byla dál a v zatáčce jela tramvaj dost pomalu. Máma pak vzpomínala, jak za svých studentských let přijela z Prahy a nemohla najít, kudy se dostat na Klíši, protože byly linky zcela předělány - to souviselo se zrušením Klíšské trati.

Autor příspěvku: Jan Emmer